151 Istrijský krátkosrstý durič
Použití: Vynikající honič; je výborný především na lov zajíce a
lišky. Může být rovněž používán pro dosledy poraněné zvěře. Jeho
tělesná stavba mu umožňuje bez problémů pracovat v rozlehlých
istrijských loveckých terénech. Krátký výtah z historie: Toto starobylé
plemeno je původní (autochtonní) rasou, jejíž kořeny se ztrácejí
v temnotách dějin. Staré fresky (1474, kaple Sv. Marie v Beramu u Pazinu),
obrazy (např. Le Titien, počátek 18.století) a kroniky (1719, biskup Bakić
z Djakova) to dosvědčují. Díky jeho vynikajícím loveckým schopnostem byl
krátkosrstý istrijský honič vyvážen do sousedních zemí. První zápisy
v plemenné knize se datují rokem 1924.Plemenobylo uznáno FCI v roce 1949,
ale první standard byl zveřejněn až v roce 1973. V současnost
istrijského krátkosrstého honiče potkáme často na Istrii a v sousedních
oblastech, neboť zůstal velmi oblíbeným pomocníkem místních lovců.
Celkový vzhled: Istrijský krátkosrstý durič má velmi ušlechtilý zjev,
který podtrhuje jeho sněhově bílé zbarvení s oranžovými plotnami. Srst
je hladká a jemná. Hlava dlouhá, úzká a suchá. Tělo pružné. Ocas je
štíhlý, mírně prohnutý ve formě šavle. Tento honič hlásí vytrvale,
má pronikavý hlas v hluboké tónině. Důležité proporce: Délka těla
může převyšovat výšku v kohoutku maximálně o 10%. Použití/Povaha: Je
to pes milý, učenlivý, klidný a velmi závislý na svém pánovi. Je to
vášnivý lovec.
Hlava: Délka hlavy kolísá mezi 20 – 24 cm. Na čele nejsou vrásky.
Část mozková: Mozkovna: při pohledu z profilu je týlní hrbol dobře
patrný a čelo je mírně klenuté s pozvolným přechodem k nosnímu
hřbetu, který je rovný. Při pohledu seshora je mozkovna protáhlá a spíše
úzká, se zřetelnou dělící rýhou. Stop: je nevýrazný. Část
obličejová: Nos: černý nebo aspoň hnědý. Nozdry jsou otevřené.
Čenichová partie: dlouhá, široká v místě spojení s mozkovou částí,
směrem k nosu pozvolna zeštíhluje. Nosní hřbet je rovný. Zuby: silné,
s kompletním nůžkovým skusem. Oči: jsou oválné, ani zapadlé, ani
vykulené. Duhovka je co nejtmavší. Orámování očních víček je černé
nebo hnědé. Pohled je jasný, výrazný. Uši: jsou jemné, zavěšené nad
horní linií očí, se širokým úponem, zužují se směrem ke špičce. Za
dlouhé se považují ty, které při natažení směrem dopředu dosahují až
ke špičákům;Velmi dlouhé jsou ty, které přesahují až před špičáky.
Musí být nejméně středně dlouhé a dosahovat k nadočnicovým obloukům.
Krk: Jeho horní linie je mírně klenutá v místě spojení s hlavou.
Spojení s mozkovnou je zřetelné za týlním hrbolem. Krk je šikmý ve
vztahu k tělu. Plece jsou široké. Délka: od týlního hrbolu ke kohoutku
má délku 15–20 cm. Kůže: je pevně přiléhající, bez laloku či
vrásek.
Tělo: Horní linie mírně klesá od kohoutku k zádi. Hřbet: rovný,
široký a svalnatý. Bedra: široká a krátká. Záď: dlouhá a široká,
vodorovná nebo mírně skloněná, delší u fen, než u psů.Záďje asi
o jeden prst níže, než je úroveň kohoutku. Kyčle jsou téměř
nezřetelné. Hrudník: je hluboký, dosahuje nejméně po úroveň lokte.
Obvykle délka jeho obvodu je větší o 12 cm, než je kohoutková výška.
Žebra jsou klenutá. Hruď je široká, ale předhrudí je nevýrazné. Břicho
a slabiny: spodní linie se pozvolna zvedá od konce hrudní kosti až do
oblasti třísel, břicho je mírně vtažené.
Ocas: Silný u kořene, zeštíhluje ke špičce. Čím je ocas
štíhlejší, tím má pes ušlechtilejší vzhled. Je nasazený vysoko, je
středně dlouhý, nepřesahuje ani o málo pod hlezenní kloub. Je nesen
mírně prohnutý směrem nahoru.
Končetiny Hrudní končetiny: Lopatka: je dlouhá, šikmo uložená,
svalnatá a dobře přiléhá k hrudnímu koši. Loket: přiléhá k tělu.
Předloktí: perfektně vertikální. Karpus: jen obtížně odlišitelný od
předloktí. Metakarpus: rovný, krátký. Může být mírně šikmý, ale
úhel, který svírá s vertikálou, nesmí nikdy přesahovat 10°. Přední
tlapky: spíše kočičí, než zaječí, jsou štíhlé, se sevřenými prsty;
polštářky jsou silné (baculaté) a pevné.; drápy silné. Pánevní
končetiny: Při pohledu zezadu se stehno, koleno, hlezenní kloub a metatarsus
nacházejí v jedné ose. Stehno: je krátké, široké a svalnaté. Koleno:
meniskus široký, vysoko postavené. Podkolení: dlouhé, šikmé a svalnaté.
Hlezno: silné. Metatarsus: krátký, kolmý nebo velmi mírně skloněný,
svírá s vertikálou úhel 10° až 20°. Zadní tlapky: Mají stejné
kvality, jako ty přední; obvykle jsou poněkud delší. Pohyb: Velmi pružný,
rovnoměrný a prostorný.
Kůže: Pružná, přiléhavá po celém těle, netvoří vrásky. Zbarvená
je narůžověle. Zevnějšek Srst: Hladká, jemná, hustá a lesklá. Někdy je
delší na zadní straně stehen a spodní straně ocasu, ale je to
nežádoucí. Zbarvení: Základní barva je sněhobílá. Uši jsou zásadně
oranžové, tato barva přesahuje na obě strany mozkovny až k očím, což
tvoří charakteristickou masku a dává hlavě typický výraz. Oranžové
skvrně, větší či menší, na čele mezi oběma plochami masky, se říká
hvězda. Uši mohou být také stříkané oranžovou, promísenou bílou, což
je pokládáno za důkaz čistokrevnosti. Oranžové plotny různé velikosti a
stříkání se mohou vyskytovat na různých částech těla, ale nejčastěji
u kořene ocasu. Tyto znaky nesmí být příliš hojné a rozsáhlé a
převažovat nad sněhově bílým základem.Barvaznaků musí být jasná,
nikoli nevýrazná, ani příliš tmavá, ani játrová, což by svědčilo
o nakřížení jiné rasy. Třetí barva, ani ve formě několika chlupů,
není přípustná. Může se vyskytnout čistě sněhobílé zbarvení bez
jakýchkoli skvrn.
Výška a hmotnost: Výška v kohoutku je v rozmezí 44–56 cm. Ideální
výška pro psy: 50 cm. Ideální výška pro feny: 48 cm. Hmotnost: Okolo
18 kg u dospělého psa.
Chyby : Všechny odchylky od uvedeného standardu musí být považovány za
chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Lehké vady:
- Částečná depigmentace nosní houby nebo víčka, příliš světlý
pigment nosní houby.
- Hřbet klenutý nebo mírně pronesený.
- Příliš spáditá záď.
- Břicho vtažené (chrtovité), nebo příliš volné.
Vylučující vady:
- Disproporce mezi délkou těla a výškou v kohoutku.
- Příliš krátká hlava.
- Rozsáhlá nebo totální depigmentace nosní houby a
očních víček.
- Čenichová partie příliš krátká, příliš špičatá
nebo křivá.
- Předkus nebo podkus.
- Nepřípustný skus.
- Různě zbarvené (skvrnité) oči.
- Příliš vysoko nasazené uši.
- Ocas zatočený, zakřivený do strany, nebo vývrtkovitý;
krácený ocas.
- Příliš volné lokty.
- Křivé přední nohy.
- Příliš šikmý metakarpus.
- Příliš dlouhá srst.
- Každé jiné zbarvení, než bílooranžové.
- Kohoutková výška, vybočující z hranic, stanovených standardem.
Poznámka:
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně
sestouplá v šourku.
