59 Švajčiarsky durič
Celkový vzhled: Středně velký pes; je dobře stavěný, což svědčí
o výkonnosti a odolnosti. Dlouhá čenichová partie a suchá hlava rámovaná
dlouhýma ušima mu dodává noblesní (vznešený) vzhled. Jsou čtyři variety
švýcarského honiče:
- Bernský honič.
- Bruno de Jura (jurský honič).
- Lucernský honič.
- Švýcarský honič.
Důležité proporce:
- Délka těla : výšce zhruba v poměru 1,15 : 1.
- Výška : hloubce hrudníku zhruba v poměru 2 : 1.
- Délka čenichové partie : délce mozkovny zhruba 1 : 1.
Použití /povaha: Je temperamentní a vášnivý lovec, jemné povahy,
poslušný a velmi závislý na svém pánovi.
Hlava: Mozková část: Mozkovna: Je podlouhlá, úzká, suchá,
ušlechtilá; vyklenutá do nízkého oblouku; týlní hrbol je zřetelný;
dělící rýha není; fronta není zvrásněná (kůže netvoří vrásky). Osy
nosního hřbetu a mozkovny jsou mírně rozbíhavé; Stop: je znatelný, nikoli
výrazný; Obličejová část: Nos: je celý černý, správně vyvinutý,
nozdry jsou široké; Čenichová partie: Je jemně modelovaná, úzká, ani
hranatá, ani špičatá; nosní hřbet je rovný nebo jen mírně klenutý;
Pysky: nejsou příliš vyvinuté; překrývají těsně spodní čelist; koutek
je málo otevřený. Čelisti/zuby: Čelisti jsou silné; zuby jsou mohutné,
s nůžkovým skusem, chrup je kompletní. Zuby jsou postaveny v čelistech ve
správném úhlu.Klešťový skusje přípustný. Chybění jednoho nebo dvou
premolárů (PM1 nebo PM 2) je tolerováno. M 3 nejsou brány v potaz. Líce:
suché, nadočnicové oblouky nejsou příliš výrazné; Oči: jsou hnědé,
světlejší či tmavší v závislosti na zbarvení srsti, mírně oválného
tvaru, středně velké, s mírným výrazem; oční víčka perfektně
přiléhají k oční kouli; jsou dobře pigmentována. Uši: jsou zavěšena
pod linií očí a v zadní části mozkovny; neseny jsou vždy poněkud
úžeji, než je nejširší část ucha; dosahují nejméně na konec nosu;
chrupavka zevního zvukovodu není zřetelná; uši jsou úzké, spuštěné,
mírně zvrásněné a vývrtkovitě stočené, jejich konec je zaoblený a jsou
pokryty velmi jemnou srstí. Krk: Je dlouhý, elegantní, správně osvalený;
kůže na hrdle tvoří kožní řasu, ne však výrazný lalok.
Tělo: Horní linie: Celkově tvoří krk, hřbet, záď a ocas harmonickou a
pevnou linii. Kohoutek: Není příliš výrazný, krk je dobře a elegantně
nasazen. Hřbet: je pevný a rovný. Bedra: jsou svalnatá a pružná. Záď:
má mírný sklon, je dostatečně dlouhá, harmonicky navazuje na hřbetní
linii,není výše než kohoutek; kyčelní kosti příliš nevystupují.
Hrudník: Je celkově hlubší, než je široký, dostatečně hluboký,
dosahuje nejméně k loketnímu kloubu,; hrudní koš je prostorný a
otevřený směrem dozadu, žebra jsou mírně klenutá. Spodní linie a
břicho: Spodní linie se mírně zvedá směrem k zádním nohám; slabiny
jsou vyplněné.
Ocas: Je nasaze v prodloužené linii zádi, je středně dlouhý, na konci
tvoří malý háček směrem vzhůru; v klidu nebo při mírném pohybu je
nesen spuštěný, bez výrazného zatočení; je-li pes ve střehu nebo při
rychlém pohybu je nesen výše, než je linie hřbetu, ale nikdy se
nepřevrací až na hřbet nebo není stočený. Je dobře osrstěný, avšak na
spodní straně se nevyskytuje delší srst (osiny).
Končetiny Přední končetiny: Celkový pohled: Jsou velmi svalnaté, ale
suché, ne hrubé, jejich kostra je středně silná; při pohledu z profilu
jsou rovně postavené. Při pohledu zepředu jsou postaveny rovnoběžně a
jsou v ose těla. Lopatka: Lopatková kost je šikmo uložená, dobře
přiléhá k hrudnímu koši; scapulo-humerální úhel má mít v ideálních
podmínkách zhruba 100°. Rámě: je poněkud delší, než lopatková kost,
šikmé, dobře přiléhá k tělu, je svalnaté, aniž by byly hrubé. Lokty:
jsou postaveny v normální pozici, při hrudním koši. Karpus: Robustní a
široký. Metakarpus: Je relativně krátký; při pohledu en face je ve svislé
linii přední nohy. Při bočném pohledu je mírně šikmo postaven. Přední
tlapky: Mají okrouhlý tvar; prsty jsou sevřené; polštářky odolné a
tvrdé; drápy silné a zbarvené v závislosti na odstínu srsti; Zadní
končetiny: Celkový pohled: Jsou silně osvalené, ale harmonují
s předními; jsou postavené rovně a paralelně. Stehno: Dlouhé, šikmé,
silně svalnaté, netvoří však přehnaně kulatou záď. Uhel
koxo-femorálního kloubu má zhruba 100°. Kolena: Jsou postavená rovně,
nevybočují ani dovnitř, ani ven. Úhel kloubu fémoro-tibiálního: Je asi
120°. Podkolení: Jsou dlouhá, svalnatá a suchá. Hlezna: Úhel hlezenního
kloubu je zhruba 130°. Metatarsus: Je dost krátký, rovný a postavený
rovnoběžně. Paspárky nejsou přípustné ( s výjimkou zemí, kde je jejich
odstraňování zakázáno zákonem). Zadní tlapky: Jsou oválného tvaru,
prsty jsou sevřené, polštářky odolné a tvrdé; drápy silné a zbarvené
v závislosti na odstínu srsti. Pohyb: Pohyb je rovnoměrný a harmonický,
dlouhý krok, zadní nohy dávají pohybu mohutné impulsy, končetiny se
pohybují v ose; kohoutek se pohybuje mírně a pravidelně, hřbetní linie se
při pohybu nekývá ze strany na stranu; laterální oscilace hlavy a krku je
přiměřená.
Kůže: Je jemná, pružná, v různých barevných odstínech u čtyř
různých variet:
- Bernský honič: černá pod černou srstí, bílá mírně mramorovaná pod
bílou srstí.
- Bruno de Jura: černá, ale pod červenou srstí je světlejší.
- Lucernský honič: černá pod černou srstí, světlejší pod
modrou srstí.
- Švycký honič: t tmavě šedá pod oranžovou srstí, bílá, černě
mramorovaná pod bílou srstí.
Srst: Krátká, hladká, přiléhavá, velmi jemná na hlavě a uších.
Zbarvení:
- Bernský honič: bílý s černými plotnami nebo celým černým sedlem,
s pálením více či ménětmavým nad očima, na lících, na spodní straně
uší, a okolo konečníku, někdy jen nepatrně stříkaný (černě).
- Bruno de Jura (Jurský honič); plavý s černým pláštěm, někdy
i s uhlováním (černá srst v plavé), nebo černý se znaky pálení nad
očima, na lících, okolo konečníku a na nohou. Někdy se vyskytuje bílá
skvrna na hrudi. Tato skvrna může být jemně stříkaná (černě
nebo šedě).
- Lucernský honič základná zbarvení je „modré“, které tvoří směs
srsti černé a bílé (modrý bělouš) s černými plotnami nebo s černým
sedlem. Znaky pálení více či méně tmavého se vyskytují nad očima, na
lících, na hrudi, okolo konečníku a na nohou. Celý černý plášť je
přípustný.
- Švycký honič bílý s plavě oranžovými plotnami nebo sedlem; někdy
mírně stříkaný; celý plavě oranžový plášť je přípustný.
Výška: Kohoutková výška: Psi: 49 – 59 cm. Feny: 47 – 57 cm.
Žádná tolerance se nepřipouští. Chyby:
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a
musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
- Celkový vzhled bez rozlišení (pohlavního), jedinec přehnaně hrubý
nebo slabý.
- Výrazné disproporce mezi délkou psa, hloubkou hrudníku a výškou
v kohoutku.
- Mozkovna příliš široká, příliš klenutá nebo příliš plochá.
- Příliš výrazný stop.
- Nosní partie příliš krátká, příliš dlouhá, příliš hranatá nebo
špičatá.
- Chybění více jak 2 zubů PM 1 či PM 2; M 3 nejsou brány
v potaz.
- Proláklý nosní hřbet.
- Příliš vyvinuté pysky.
- Světlé oko, zlý pohled, viditelná šilhavost.
- Ploché ucho, hrubé /tlusté/, příliš krátké nebo příliš vysoko
nasazené.
- Příliš krátký krk.
- Přehnaně vyvinutý lalok.
- Hřbet prosedlý nebo kapří.
- Příliš spáditá nebo krátká záď.
- Hrudní koš málo hluboký, málo prostorný, sudovitý.
- Vtažené břicho, slabiny vpadlé.
- Špatně nasazený ocas, nesený příliš vysoko, křivý, zatočený,
tlustý nebo pokrytý na spodní straně delší srstí.
- Končetiny slabé nebo špatně postavené.
- Strmě uložená lopatka, krátká ramenní kost.
- Přední tlapky měkké.
- Špatné zaúhlení zadních končetin, kravský nebo sudovitý postoj.
- Přítomnost paspárků na zadních končetinách (s výjimkou států, kde
je jejich odstranění zakázáno zákonem).
- Srst tvrdá nebo drsná.
- Chybné rozmístění barev a znaků v nich.
- Bernský honič: příliš mnoho stříkání v bílé.
- Bruno de Jura: jednobarevný, příliš velká bílá skvrna nebo příliš
výrazné stříkání v ní.
- Lucernský honič: chybějící modrý odstín, plavá barva na vnější
straně uší.
- Švýcarský honič: příliš četné oranžové stříkání v bílé,
jednobarevné zbarvení, bílá na vnější straně uší.
- Jedinec bázlivý nebo rvavý.
Vylučující vady:
- Pes příliš bázlivý nebo agresivní.
- Pes netypický.
- Celá nosní houba depigmentovaná.
- Předkus, podkus, řezáky křivě postavené.
- Ektropium nebo entropium (i když je operováno).
- Ocas zatočený jako lovecká trubka, zalomený, zřetelně srostlé
obratle.
- Výška přesahující nebo nedosahující hranic, stanovených
standardem.
Poznámka:
Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá
v šourku.
